Prezidentský sólokapr na Triglav - 31.07.08
Triglav je pěkný kopec s úctyhodnou výškou - 2864 m. Přečtěte si reportáž o mladém, větrem osmahlém, borci z Čech, který vyběh v trenkách na vrchol jako vítr a s úsměvem na tváři. Svalová hmota, sluncem opálená, hrála všemi tvary a společně s narůstající nadmořskou výškou se dmul i její objem, což při výškovém rozdílu 1900 metrů dělá celkem slušnou porci. Sluneční brýle na snědé zarostlé tváři vytvářely dojem nedostupnosti a přesto vábivé něhy. Těžko odolat… Ale né, nebojte se. Ona je realita vždycky trochu jiná. Pro začátek bych se držel snad jen těch trenýrek.
O nejvyšší hoře Julských Alp, Triglavu (2864 m n.m.), se píše hodně. V knižním průvodci jsem se dočet, že výstupy z jihu jsou volnější, ale příšerně dlouhý, čili nic pro LBE. Internetový zdroj neznámého původu uvádí severní stěnu Triglavu mezi slovinskými Top Ten a doporučuje zajímavější cesty od severu. Volba padla na výstup Bambergskou cestou přes sedlo Luknja (1789 m n.m.) a sestup cestou Prag přes Tiglavski Dom. Pohledem do mapy jde de facto o hřebenovku od severu. Těžší úseky jsou zajištěné ocelovým lanem a kramlemi, bez nutnosti úvazku, se píše, čili bereme jenom přilby a jdeme nalehko. Je pátek ráno. Od Aljažev Domu (1015 m n.m.) do sedla Luknja jde o pěknou procházku s „trochou do kopce“. Crescendo moderato. Krásné dvě hodinky na téma proč bydlíme v Praze a jsme v sedle. Hledáme kudy dál… Lacrimoso forte. Po několika krocích Lenka hlásí, že se vrací. Nedivím se, cesta vede strmě vzhůru, sice pořád cesta, ale chápu, že kdo nemusí pohled z výšky, z úzký skalní hrany, že tady končí sranda i cesta. Je rozhodnuto, Lenka maže dolů. A dál jen já a moje trenky. Serioso tremendo.
Nahoru to zabralo necelé tři hoďky, většinou po sotva znatelný cestě, místy hodně exponovaně po kramlích, místy i velmi odvážně bez ocelovýho lana. Slušný furioso enfaticamente! Jestliže se píše, že z Triglavu je nejhezčí alpský vrcholový výhled, tak asi jo. Já měl to štěstí, že jsem se nahoře nadýchal čerstvého Stratocumulu, vyfotil se s Aljažev Stolpem (vrcholový artefakt), snědl rozbředlou tyčinku a mastil dolu po druhém hřebeni spojující hlavní vrchol a Malý Triglav.
Až k chatě Kredarica (Triglavski Dom; 2200 m n.m.) to šlo celkem slušně. Počet lidí na chatě naznačuje, že o víkendu bude na kopci krapet nacpáno. Pochopil jsem, že přespat tady se ale vyplatí. Bandasky nateklý a sestupový Grande Finale po lanem nejištěných kramlích jsem měl teprve před sebou. Za zpěvu „Som sračka perfektně urobená“ a dvojnásob ve střehu jsem byl dole za 3 hoďky. V hlavě mi hučelo jako kráva. Eroico estinto.
Co doporučit. Triglav určitě za to stojí. Tenhle gigant nemá v okruhu 90 km konkurenci. Ačkoli jsem to dal za den, rozhodně doporučuju rozložit výstup na dva dny - v případě půjdete-li od severu. Základem jsou dvě flašky (vody) a přilbu na hlavu. Úvazek a feratový set se hodí, ale některé úseky, kde stačí jednou uklouznout a šmytec, nejsou jištěné vůbec… Nechoďte tam o víkendech a bacha na počasí - v mlze vám napomůže ani GPS z Mountfieldu. Jinak severní stěna Triglavu mi připomínala stěnu Malého Kežmaráku. Impozantní, dlouhá, mohutná. Akorát bych se při lezení bál kamenů shora - cesta nahoře vede skoro po hřebeni.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [541]